Proč se nebát o sebe a o své blízké – nejdražší host strach

Strach je nejdražší host, jakého je možno hostit, podobně jako rozčilení.. jsou tak drazí, že si nikdo bez škody nemůže dovolit je hostit.

Strach a nevěra-nevíra jdou ruku v ruce. Jedno se rodí z druhého.

“ Pověz mi, do jaké míry je někdo přístupný strachu, a já ti povím, jak málo má víry. “

Přivoláváme všechno, čeho se bojíme, podobně jako jiným duševním stavem zveme a přitahujeme k sobě vlivy a okolnosti, které si přejeme. Duch ovládaný strachem otvírá bránu právě těm věcem a okolnostem, kterých se obává.

“ Kam jdeš?“ tázal se poutník, když potkal jednoho dne mor. “ Jdu do Bagdadu zabít pět tisíc lidí,“ zněla odpověď. Za několik dní tentýž poutník potkal vracející se mor: “ Řekl jsi mi, že jdeš do Bagdadu zabít pět tisíc lidí,“ pravil, „zabil jsi jich však padesát tisíc.“ „Nikoli,“ odvětil mor. „Já jsem zabil jen pět tisíc, jak jsem ti řekl,..ostatní zemřeli hrůzou.“

Strach může ochromit každý sval v těle. Nepříznivě působí na krevní oběh i na pravidelnou a zdravou činnost všech životních sil. Tělo může být strachy strnulé a nehybné a když strach trvá dlouho můžeme onemocnět.

„Strach – Paralýza“

Nejen že zveme strachem k sobě věci, kterých se obáváme, ale bojíme-li se, aby něco nestihlo někoho jiného, spolupůsobíme k tomu, aby ho to postihlo. Tento náš vliv je tím větší, čím větší je síla naší myšlenky, čím citlivěji je nastavena druhá osoba a čím je tedy přístupnější vlivu naší myšlenky, třeba bychom si toho nebyli vědomi ani my, ani ona.

Děti jsou na okolní vlivy citlivější než dospělí. A tak zachytávají vnější vlivy a růstem je ztělesňují. Velmi pozorní by měli být na své duševní stavy ti, kteří je mají na starosti. A velmi pozorná a opatrná by měla být žena v té době, kdy dítě nosí pod srdcem, kdy každá myšlenka, každý stav mysli i každý cit působí přímo na život nenarozeného dítěte.

Nemysleme se strachem na své děti, na své blízké, na kohokoli ..myslíme-li na někoho se strachem, projevujeme nedůvěru a oslabujeme ho, aniž bychom si to uvědomovali. Je to tichá a jemná, stále činná moc myšlenkových sil.

Je mnoho případů, kdy se rodiče tolik báli aby se jejich dítěti něco či ono nestalo, že mu tím přivodili zrovna to, čeho se obávali a co by se jinak, bez působení negativních myšlenek, pravděpodobně vůbec nepřihodilo.

Uvedu tu jeden příklad z praxe:

Stela, osmnáctiletá dívka, úspěšná studentka střední ekonomické školy se připravuje na maturitu. Její rodiče, namísto toho, aby ji podpořili, slovy a myšlenkami, které by ji povzbudily a dodaly důvěru – „Ty to dokážeš, maturitu uděláš lehce.“ nebo „Vypusť obavy, jsi dost dobrá, aby jsi to dokázala udělat, máš na to, my ti věříme a fandíme ti, věř si, zahoď pochybnosti.“ – dělají pravý opak.

Maminka se strachuje, aby to ta její holka zvládla, čímž jí projevuje nedůvěru a probouzí pochybnosti. Tatínek se projevuje málo, mlčí.. jakoby tam nebyl. Maminčin strach ale i tatínkova jakási neúčast vedou k tomu, že oslabují ve své dceři důvěru v sebe a ve své schopnosti.

Nastal den d maturita, Stela ji na poprvé neudělala, teda jen angličtinu, ostatní předměty zvládla, jak se říká levou zadní. Nejdivnější to připadalo paní profesorce, nechápala co se stalo, Stela byla jednou z jejích nejlepších studentek angličtiny, nechápala, že Stela nezvládla písemný test a ani při ústním projevu nebyla schopná říci více než jen několik málo vět a ještě gramaticky nesprávně..

Už jistě víte, kam tím míříme, ano, k tomu jemnému, neviditelnému působení našich myšlenek. Síla Maminčina strachu a nevíry zapříčinila přesně to, čeho se obávala. Bylo to natolik silné, že její dcera nemohla jinak, než maturitu neudělat.

O prázdninách jsme se spolu setkaly na semináři O myšlenkách a Slovech.. a Příběh skončil happyendem, slečna maturitu z angličtiny nakonec měla na výbornou. Mamince vysvětlila, proč se nemá bát, a že potřebuje, aby jí věřila že tím ji posílí, a jestli i přesto Maminka negativní myšlenky měla, Stela jim již nedovolila, aby jí samotnou prostoupily.

Strach, rozčilení a příbuzné duševní stavy jsou pro kohokoli, pro muže, ženu nebo dítě, hosté příliš drazí, aby je mohl hostit nebo jim hovět.

Strach ochromuje zdravou činnost, rozčilení stravuje a hubí naše tělo. Berou nám vitalitu, radost a chuť žít. Nic jimi nelze získat, ale lze jimi všechno ztratit.

A proto buďme radostní a vděční, mějme sebe-důvěru, nepochybujme o sobě ani o druhých, vypusťme obavy, nechtějme mít všechno pod kontrolou, věřme, otevřeme se životu, důvěřujme procesu, mysleme na to, že se nám daří a bude tomu tak. (: